Nejdřív bych chtěl ujistit všechny ty, kteří se fyziky bojí třeba i do takové míry, že nejen že se vyhýbají její výuce, ale osnují zákeřně škodolibé plány na dostranění všeho, co by ji mohlo připomínat z povrchu Země. Ujišťuji vás tedy, že tento článek možná i pochopíte, protože je to článek spíše filosofický nežli fyzikální. A krom případného rozšíření obzorů můžete třeba i lépe pochopit rozdíl mezi fyzikou a matematikou. Ještě bych dodal, že jakmile se dostáváme do kvantové oblasti, tak zákon, stjeně jako většina ostatních fyzikálních zákonů, přestává platit.
Nebudu vám popisovat, jak jsem na tento základní zákon došel, každopádně zde je:
Rozdíl dvou hodnot se nikdy nemůže rovnat nule.
Například nemůžu mít dvě stejně rychle jedoucí auta, dvě stejně dlouhé metry, dvě stejně těžké závaží. Zkrátka vše, co v reálném životě nějak počítáme je pouze přibližné, ale tomu bych se teď nechtěl věnovat, spíše mě napadl dopad tohoto zákona do filosofické oblasti. Jestliže dvě hodnoty nemohou být stejné, potom je jasné, že to, co považujeme za ideál (definováno, jako nejlepší, tedy např. nejvyšší možná hodnota) nemůže být stejné (mít stejnou hodnotu), jako cokoliv jinéh. Tedy ideál se nemůže rovnat skutečnosti, navíc z definice ideálu vyplývá, že musí být lepší než skutečnost, jinak by přestal být ideálem a byl by něčím, co by sice spousta lidí nejspíš stále za ideál považovat mohla, ale to, že lidi něco za Něco považují, ještě nečiní něco Něčím. Někdo může namítat, že Bůj je přece ideál tímto svým bytím vyvrací můj zákon, já jako věřící nemůžu Boha opomenout, nebo ho popřít, ale můžu ho přesunout a to sice do kvatnové oblasti, jak jsem uvedl na po čátku. Protože Bůh přece je jakési takové kvantum.
A význam celého tohoto článku, který vám teď po přečtení může připadat docela hloupý a říkáte si možná, že na toto jste mohli přijít klidně i sami? Když vezmeme nemožnost dosáhnout ideálu za vlastní a na chvíli nad ní popřemýšlíme, tak nás napadnou věci, které asi víme, ale rozhodně (aspoň u mě to tak je) na ně dost často zapomínáme. Například, že vždycky mohlo být ještě hůř, tak můžeme být rádi, že nebylo. Že vždycky můžeme dotyčnou věc udělat ještě o chlup lépe. takže přeji případnému čtenáři, aby se mu dařilo si tohle uvědomovat co nejčastěji a hlavně se podle toho taky chovat lépe.
Jo.<br />
Za a) líbí se mi vaše moto.<br />
Za b) tento článek je trochu zbytečně poznamenán fyzikou, přestože je skutečně v jádru filosofický. Koncipujete rozdíl mezi stvořeným a Stvořitelem zcela správně. Pokud usuzujeme z vlastností tohoto světa analogicky na Boha, pak jej samozřejmě musíme rozlišit od tohoto světa. Jeli tento svět účinkem Boha jako Stvořitele, pak zcela nutně musí být méně dokonalý než Bůh (stvoření, které by bylo stejně - tedy absolutně dokonalé - by bylo zcela totožné s Bohem, a to by nebylo stvoření, ale zplození - takové vztahy jsou v Bohu samém - v Trojici). Jelikož však věci tohoto světa jsou kontingentní (mohou také nebýt), pak musí mít příčinu v tom, co je nutné - v Bohu.
Janick. Zcela dokonalé zajisté může, ne vlastně musí reálně existovat. Je vlastně reálnější než cokoliv jiného, protože jeho bytí není nijak omezeno. Cílem autora bylo spíše dokázat, že musí existovat mimo tento (stvořený) svět jako Stvořitel.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.